Letos bez fotohraček?

Letošní Vánoce jsou první po několika letech, kdy jsem si nekoupil nějaké hračky pro svůj asi největší koníček – focení. Objektivy, filtry, brašna, nové tělo, každý rok jsem si něco z toho koupil, abych rozšířil své amatérské vybavení. Samozřejmě, Vánoce nejsou jediným obdobím v roce, kdy si něco takového kupuji. Spravit si náladu po zpackané zkoušce z paralelních systémů a algoritmů je také dobrý důvod k nákupu objektivu. Navíc, obvykle si tyhle hračky nebalím pod stromeček, většinou je ozkouším už na adventních akcích v Hořepníku. Letos jsem však ani během roku, ani v prosinci žádnou takovou „investici“ nezrealizoval.

Mohlo by se zdát, že vzhledem ke koronakrizi a k tomu, že fotografování nepředstavuje hlavní část mých příjmů – je to jen koníček – jsem se rozhodl raději šetřit peníze. Jenže tak to není, rozhodně ne tak úplně. Kdy jindy než během krize, investovat do svého rozvoje? Nad čím ovšem více uvažuji je, jakým způsobem investovat a do čeho konkrétně. A právě na tomto své rozhodnutí „investici“ pozdržet stavím.

Když jsem se před deseti lety rozhodoval, zda se při přechodu na zrcadlovku vydám cestou Nikonu, nebo Canonu, vybral jsem si Canon. Na téhle cestě jsem zůstal i před pár lety, kdy jsem se rozhodl upgradovat a vzít to focení trochu vážně. Zainteresovanější čtenář už asi tuší, odkud vítr vane. Pro ostatní vysvětlím.

S rozvojem Youtube, Instagramu a tvorby videoobsahu obecně došlo k obrovskému skoku i v oblasti video a foto techniky. Jedna změna byla signifikantní – zrcadlovky začaly ztrácet svůj prim v oblasti profi digitální fotografie. Outsider v oboru, Sony, přišel se svou řadou bezzrcadlovek a dobyl trh. Dlouho v pozadí nezůstával ani Nikon a představil své ještě o kus lepší přístroje. Vlastní produkt dodala na trh firma Fujifilm a také zabodovala. A ano, správně, marně mezi nimi hledáte Canon.

Canon zaspal ve vývoji minimálně o dva roky. V době, kdy Nikon a Sony přišly na trh se svými revolučními bezzrcadlovkami, dokázal nabídnout jen šest let starou technologii. Že se vydávají na cestu finské Nokie, si naštěstí stratégové v Canonu uvědomili a zatáhli za ruční brzdu. Jenže bylo pozdě, nárazu už zabránit nedokázali. Z téhle šlamastiky existovala jen špatná východiska.

Pragmatické rozhodnutí vydat se cestou nejmenšího zla – v tomto případě zklamání, někdy až ztráty části příznivců (zákazníků) za cenu dohnání vlaku. Začátkem ledna 2019 jsem si ve Facebookovém statusu zoufal nad zprávami, ze kterých vyplýval odklon Canonu od vývoje objektivů pro zrcadlovky a zaměření dalšího vývoje především na nové objektivy pro bezzrcadlovky.

O rok později, s představením vlajkové lodi profi fotografie Canon EOS-1D X Mark III, mou obavu Canon potvrdil. „Další objektivy pro EF systém nečekejte,“ hlásaly nadpisy článků. Následně se objevily zprávy, že Canon EOS 5D Mark V nebude. Mark IV tak zůstane posledním modelem řady 5D. O jakýchkoliv plánech na vývoj nové generaci řady D6 žádné zprávy rovněž nepřicházejí, vývoj řady D7 byl ukončen už rok před tím. Zdá se tedy, že Canon EOS-1D X Mark III je posledním DSLR modelem, kterého se od Canonu dočkáme. A proč by měl Canon vyvíjet další generace zrcadlovek, když pro ně přestal vyvíjet skla?

Jak vidno, Canon se rozhodl dohnat ujíždějící vlak tím, že zařízne vývoj DSLR a veškeré zdroje vrhne do bezzrcadlovek. Zahrál vabank a zdá se, že zatím neprohrál. Trend v oblibě bezzrcadlovek už nejen mezi tzv. „hobbíky“, jako jsem já, ale i mezi mnohými profesionály pokračuje, řeči, že jde jen o módní vlnu se nepotvrdily.

Jenomže co to znamená pro mě? V tuhle chvíli fotím s tělem Canon EOS 80D, ke kterému mám dvě pevná skla Canon EF 50 mm f/1,8 STM (mé hodně oblíbené) a Sigma 24 mm f/1,4 DG HSM ART (do kterého jsem se v posledním roce doslova zamiloval) a dvě univerzální zoomovací skla Canon EF-S 18-135 mm f/3,5-5,6 IS USM („univerzální univerzál“ :-)) a Canon EF 70-300 mm f/4-5,6 IS II USM. Stařičké tělo Canon EOS 1000D a setový objektiv Canon EF-S 18-55 mm f/3,5-5,6 IS nepočítám, s těmi jsem už pár let nefotil a jen se na ně na poličce práší. To znamená ASP-C tělo, jeden EF-S objektiv a tři EF objektivy.

Dříve jsem měl představu, že budu postupně dokupovat objektivy pro FullFrame, tedy EF systém a posléze přesedlám z ASP-C těla na tělo s FullFrame snímačem. Na konci, v horizontu třeba tří let, bych tedy fotil kompletně na EF systému. S tím, že o univerzální 18-135 mm objektiv bych takto „přišel“ a musel jej nahradit něčím specializovanějším s EF bajonetem. Prováděny postupně, jsou to stále „investice“ v přijatelné cenové hladině. Dokonce už jsem byl skoro zviklán jako krajinář oželet výhody ASP-C snímače a přejít na FullFrame (o důvodech, proč se FullFrame bráním, třeba někdy jindy).

Canon mi tedy do mého plánu hodil vidle. Ve skrytu duše jsem stále doufal, že vývoj 5D Mark V bude pokračovat, byť třeba přijde do prodeje o rok, či dva později, než by tomu bylo při standardním release cyklu. Potud by totiž stále dávalo smysl pokračovat v migraci na EF systém. Po oznámeních z letošního ledna však všechny naděje zhasly. Přede mnou se tedy rýsuje z hlediska upgradu techniky několik možností. Žádná pro mě není ideální.

Vzhledem k trendu se nevyhnu přechodu na bezzrcadlovku. V tomhle jsem byl dlouho hodně konzervativní a bezzrcadlovkám nevěřil. Ale upřímně, když dnes vidím, co bezzrcadlovky dokážou, vyhýbat se mu nechci. Modely, které dodali na trh jak Nikon a Sony, tak i Canon v posledním roce, roce a půl mě přesvědčily, že je to krok dopředu.

V první řadě mohu upgradovat z EOS 80D na loňský (a zřejmě rovněž poslední z této modelové řady) EOS 90D. Mohl bych tak nadále používat EF-S i EF objektivy a nakupovat i nové, podporující tyto systémy. Navíc bych nepřišel o svůj oblíbený ASP-C formát. Jenže devadesátka se od osmdesátky liší jen v kosmetických detailech. Stěží bych tomu mohl říkat upgrade. Navíc bych nutnost přechodu na jiný systém objektivů odložil jen možná o pár krátkých let.

Mohl bych také rovnou přejít na EOS 5D Mark IV (EOS-1D X Mark III a tahle řada obecně je mimo můj cenový rámec, proto ji ani neuvažuji), co si budeme nalhávat, jako amatérovi by mi tohle tělo stačilo ještě řadu let. Znamenalo by to pro mě nutnost nahradit univerzální 18-135 mm dražšími FF skly a „odepsal“ bych svou osmdesátku o pár let dříve, než jsem zamýšlel. Jenže nová skla, která bych si pro tenhle model pořizoval, by stále musela být EF. A jelikož by mě v budoucnu stejně čekal přechod na bezzrcadlovky, nejspíše na nějakého nástupce EOS R6, zadělával bych si tím na možný budoucí problém.

Objektivy EF samozřejmě lze používat i na zrcadlovkách se systémem RF, ovšem s použitím různých adaptérů. A ačkoliv výrobce slibuje, že adaptér nijak neomezuje použití objektivu, různé recenze naznačují, že tomu tak nemusí být vždy. Zvlášť nejistý bych si byl u objektivů, které nejsou přímo do výrobce Canon, ale třeba od firmy Sigma (a tady se vracíme o pár odstavců výš – kdo je můj miláček? :-)). Adaptér by navíc byl drobným znepříjemněním při manipulaci s foťákem, zvlášť v situaci, kdy přehazuji objektivy v davu na rockovém koncertě. Další kousek, co může omylem upadnout.

Ale hlavně, velkou výhodou bezzrcadlovek je zmenšování jejich rozměrů. A to nejen těla, ale i objektivů. Skla na bezzrcadlovky zkrátka nemusí být tak velká. Podobně, jako skla pro ASP-C, jenže nabízejí FullFrame formát. To zjednodušuje manipulaci a snižuje váhu, kterou musí fotograf držet v ruce nebo tahat v brašně, či batohu. Nasazováním mohutných EF skel pro zrcadlovky na bezzrcadlovku bych tedy tuto výhodu prakticky znegoval, a to by byla škoda.

Jako třetí varianta se nabízí přejít rovnou na bezzrcadlovky. Jelikož mě stejně čeká změna systému z EF na něco jiného, nabízí se úplně opustit Canon a přejít na jiný systém, nejspíš na Nikon. Nutno podotknout, že tahle varianta je sice lákavá a kdyby se mě někdo ptal, jestli Canon, nebo Nikon, poradil bych mu Nikon. A kdyby to nebyl Nikon, mohl bych jít třeba cestou Fujifilm a ponechat si ASP-C formát snímače. Jenže je to varianta extrémně drahá, musel bych totiž kromě těla měnit i všechna svá skla. Navíc, já jsem celkem konzervativní člověk, takže jednou Canon, vždycky Canon.

Přejít na bezzrcadlovku od Canonu, by dávalo smysl snad jen v případě, že by se jednalo o Canon EOS R6. Ostatní modely bezzrcadlovek Canon jsou v porovnání s jakoukoliv konkurencí prakticky passé. Znamenalo by to kromě nového R6 těla koupit i adaptéry na mé objektivy. S rizikem, že objektiv s adaptérem nebude fungovat tak dobře. Adaptér by mi sice umožnil nadále používat 18-135 mm objektiv, ale s jistými omezeními a přítomností crop faktoru. Jenže tohle bych si fakt potřeboval vyzkoušet – půjčit si tělo a adaptéry a fotit. Tedy kdo ví, jestli bych po celkem citelné „investici“ do těla a adaptérů nemusel ještě „investovat“ do nových skel.

Ačkoliv je EOS R6 letošním modelem a sklidil mezi fanoušky Canonu obrovské ovace, jde stále o dnešní foťák se včerejší technologií. Ano, jak jsem říkal, Canon hraje vabank, zatím neprohrál, ale vítězství v kapse také nemá. Spíše jen přinesl naději na přežití. Modelem EOS R6 totiž pouze dorovnal náskok konkurence. A v některých technických detailech, zejména ISO citlivosti, ani to ne. Model EOS R6 nepřinesl žádnou revoluci typu: „Hele, můj foťák umí natáčet HD video!“ Canon navíc představil svou bezzrcadlovku jako poslední, ještě k tomu dost pozdě. A lze předpokládat, že Nikon a Sony přijdou brzy s novými generacemi svých bezzrcadlových těl, kterým už zase EOS R6 konkurovat nedokáže.

Já jsem se tedy rozhodl zatím počkat. Korunky nechám hezky pod matrací a budu pár měsíců sledovat, jak se situace vyvíjí. Mentálně jsem stále neopustil myšlenku pořídit si EOS 5D Mark IV, což je nejblíže původním plánům, a pokračovat ve světě zrcadlovek dalších pár let. Jen tak mimochodem, argument se včerejší technologií pro „MkIV“ platí úplně stejně, jako pro EOS R6, jen s tím detailem, že tady jde i o včerejší foťák, ne dnešní. Na druhou stranu, bezzrcadlovky mě lákají čím dál tím víc. Jenže je tu riziko, že si s nimi hodně nakadím do bot kvůli nekompatibilitě objektivů a možná i přehnanému a nenaplněnému očekávání. Rozhodně si je ale v nadcházejícím roce chci někde vypůjčit a pořádně ozkoušet.

Že bych se vydal cestou EOS 90D, nebo dokonce opustil Canon, to považuji za málo pravděpodobné. Spíše se rozhodnu mezi EOS 5D Mark IV a EOS R6, či jejím nástupcem. Doufám tedy, že za rok touhle dobou už budu fotit hořepnické adventní akce buďto novým objektivem (od Sigmy :-)) nebo se stávajícími objektivy na novém těle, ať už to bude kterékoliv.

Komentáře