Názor

Už delší dobu hledám způsob, jak skloubit ukládání poznámek, TODO listy a řízení vlastních znalostí. Od texťáků ve složkách na disku jsem před lety přešel na SimpleNote jakožto alternativou Evernote, která běží i na Linuxu. SimpleNote mi ale přestal stačit v momentě, kdy poznámek začalo být hodně a já v nich potřeboval hledat a vracet se zpět, a to i o pár měsíců.

Změna času, horor pro lidi s pravidelným režimem vstávání a usínání. Vždy poslední víkend v březnu nám někdo o hodinu zkrátí nedělní vyspávání, aby nám ho mohl poslední víkend v říjnu zase o hodinu prodloužit. A poprask je na střeše, noviny mají nejméně týden o čem psát a televize o čem vysílat.

Onemocnění Covid-19 v posledním roce doslova paralyzovalo civilizaci. Vlády po celém světě na něj reagovaly velice razantními omezeními osobních svobod, tzv. lockdowny, uzávěrami společnosti. Z prodlužujícím se trváním drastických opatření začalo mnoho lidí (a domnívám se, že zcela oprávněně) klesat na duchu. Občané se začali bouřit, tu dřív, tu později.

Letošní Vánoce jsou první po několika letech, kdy jsem si nekoupil nějaké hračky pro svůj asi největší koníček – focení. Objektivy, filtry, brašna, nové tělo, každý rok jsem si něco z toho koupil, abych rozšířil své amatérské vybavení. Samozřejmě, Vánoce nejsou jediným obdobím v roce, kdy si něco takového kupuji. Spravit si náladu po zpackané zkoušce z paralelních systémů a algoritmů je také dobrý důvod k nákupu objektivu. Navíc, obvykle si tyhle hračky nebalím pod stromeček, většinou je ozkouším už na adventních akcích v Hořepníku.

Dnešním dnem 16. srpna 2020 končí provoz služby Blog.cz. Upřímně, trochu mě udivilo, že Blog.cz ještě funguje, respektive, že ukončení jeho provozu má takovou mediální odezvu. Jedná – vlastně jednalo – se o službu, která měla svůj význam naposledy v době „předfejsbůkové“. V poslední více než dekádě však setrvávala – podobně jako mnoho dalších služeb té doby – ve stavu klinické smrti.

Rok se s rokem sešel a je tu opět téma maturit. Konkrétně státních maturit. A i když jsou ty letošní ovlivněny koronavirovou krizí, téma se v poslední nejméně dekádě příliš neposunulo. Má být povinná matematika? Nemá být povinná matematika? Má být povinný cizí jazyk? Nemá být povinný? Má být vůbec povinná státní maturita? A co si to tom vlastně myslím já?

Před relativně nedávnou dobou jsem opustil (snad již nadobro) oficiální vzdělávací systém – soustavu, ve které jsem více či méně aktivně strávil bezmála dvacet dva let. Školku nepočítám, čtvrt století by totiž znělo moc děsivě. A protože je vzdělávání v posledních cca třech letech velkým společenským tématem a všichni tak nějak cítíme, že současný systém jaksi nefunguje, rozhodl jsem se začít psát na svém blogu sérii článků zaměřenou na vzdělání a vzdělávání.

Podporuji spolek Milion chvilek pro demokracii i demonstrace, které pořádá. Můj podpis pod peticí s výzvou „Chvilka pro rezignaci“ má číslo 18 310. Petici k dnešnímu dni podepsalo již přes čtyři sta tisíc lidí. Je mi sympatické, že tento spolek dokáže opakovaně svolávat demonstrace, na které se jim daří dostávat postupně více a více lidí.

Občas se mě kamarádi, zvlášť ti, které znám skrze muziku, zeptají, proč už nikde nepíšu. V minulosti jsem totiž vyráběl články, recenze, reportáže, občas dělal i rozhovory a fotoreporty v rámci několika projektů – vlastních amatérských stránek a blogů, jako Rock-Fans a Rocker-Tialk (hehe), nebo standardních webzinů, jako Metal Forever & Metal Man a HardMusicBase.cz. Psaní jsem se věnoval už na konci základní školy, pak celou střední a nejintenzivněji v prvních dvou ročnících vysoké.

Pro případ, že by prezidentské volby vyhrál někdo jiný, než Miloš Zeman, jsem měl rozmyšlen příspěvek, který jsem chtěl nazvat „Pyrrhovo vítězství liberálních demokratů“. Do druhého kola proti Miloši Zemanovi postoupil Jiří Drahoš s programem „nejsem Zeman“. A Miloš Zeman vyhrál. I přesto jsem se rozhodl příspěvek přizpůsobit situaci publikovat jej.