Dnešním dnem 16. srpna 2020 končí provoz služby Blog.cz. Upřímně, trochu mě udivilo, že Blog.cz ještě funguje, respektive, že ukončení jeho provozu má takovou mediální odezvu. Jedná – vlastně jednalo – se o službu, která měla svůj význam naposledy v době „předfejsbůkové“. V poslední více než dekádě však setrvávala – podobně jako mnoho dalších služeb té doby – ve stavu klinické smrti. Tak proč zrovna ukončení Blog.cz věnuje čas DVTV, Seznam.cz TV nebo StandaCast?
Éra blogů (odvozeno od „web log“) přišla na konci devadesátých let a v letech nultých se dostala i do České kotliny. Vrcholila u nás v jejich druhé polovině, někdy okolo let 2007 a 2008. Blogoval tehdy kde kdo. Dospělejší a politicky „uvědomělejší“ jedinci tenkrát pokládali základní stavební kameny naší dnešní dezinfoscény na blozích iDnes.cz, Lidovky.cz nebo blogu Respektu. Pubertální mládež pak zakládala své online deníčky o ničem právě na službách typu Blog.cz nebo Estranky.cz.
Můj vztah ke službám typu Blog.cz je dnes spíše neutrální – jsou už pasé. V minulosti byl ale dost negativní. Dokonce tak, že jsem v reakci na příspěvek jednoho tehdejšího hudebně publicistického kolegy napsal na svůj osobní blog článek „Zbytečný web“. To se psal rok 2009.
Osobní blogísky byly mor, který se právě díky těmto službám šířil. Jistým způsobem předznamenal marasmus, který za pár let přinesl Facebook, později Instagram, YouTube a dneska TikTok. Nalezli jste na nich převážně obsahové peklo a grafický očistec. Nejoblíbenějším fontem byl Commic Sans, ideálně s tmavou barvou písma na tmavém pozadí. Různé blikající „neonové“ GIFy, špatně naškálované obrázky a jazyk typu „LoWísKuYu“ byly normou.
Ano, mluvíme o časech, kdy dominantními sociálními sítěmi na českém internetu byly Lide.cz, Xchat.cz, Libimseti.cz a Spoluzaci.cz. MySpace se nám takřka vyhnul. Blogy to panoptikum tehdy doplňovaly. Občas se našly nějaké kvalitní, ale málokdy na „klikacích“ službách typu Blog.cz.
Nejčastěji jste na těchto službách narazili na „blogy“ o Avril Lavigne, HIM, Tokio Hotel, Ewě Farné, Kabátech, tuningu á la Rychle a zběsile, skateboardingu a snowboardingu a mobilech. Zpravidla obsahovaly zkopírované materiály, zkopírované rozhovory a články ze seriózních médií a občas nějaké v Malování vyrobené wallpapery na plochu. Jen velmi výjimečně a spíše náhodou něco originálního.
Užitečné tyto blogy byly tím, že fanoušci kapel, seriálů a filmů často sdílely i odkazy na warez nebo torrenty, kde se jejich oblíbená muzika, filmy nebo seriály daly stáhnout. To ale brzy skončilo, když soudy usoudili, že odkaz je zločin. Služby typu Blog.cz proti podobným stránkám zakročily.
Blogování jako takové už dnes hodně skomírá. Občas se sice objeví dobrý nový blog jako Pacholek.com, ale žádný zásadní trhák v této oblasti už nikdo nečeká. Čtení vyžaduje námahu od konzumenta obsahu. Problém to byl už před dekádou, natož dnes, v době YouTube, Instastories a TikToku. V době boomu podcastů!
Každá éra má svoje. Léta nultá měla blogísky na Blog.cz a amatérské webziny, později to byl Facebook, pak YouTube, Instagram, dneska jsou to na jedné straně podcasty, na druhé TikTok a další „stories“. Lidé s tvůrčím přetlakem nebo touhou se nějak prezentovat vždycky použijí nějaký aktuální nástroj. V době, kdy jsem s tvořením začínal já, to byly blogy a osobní webovky na free hostizích. Taková byla doba.
Takoví jsme byli my. Konec Blog.cz je pomyslnou tečkou za pubertou dnešních třicátníků.
