Blog

Přičuchnutí ke svobodě volby ve studiu

Před relativně nedávnou dobou jsem opustil (snad již nadobro) oficiální vzdělávací systém – soustavu, ve které jsem více či méně aktivně strávil bezmála dvacet dva let. Školku nepočítám, čtvrt století by totiž znělo moc děsivě. A protože je vzdělávání v posledních cca třech letech velkým společenským tématem a všichni tak nějak cítíme, že současný systém jaksi nefunguje, rozhodl jsem se začít psát na svém blogu sérii článků zaměřenou na vzdělání a vzdělávání.

Milion chvilek tenhle populismus neporazí. Povím vám, proč.

Podporuji spolek Milion chvilek pro demokracii i demonstrace, které pořádá. Můj podpis pod peticí s výzvou „Chvilka pro rezignaci“ má číslo 18 310. Petici k dnešnímu dni podepsalo již přes čtyři sta tisíc lidí. Je mi sympatické, že tento spolek dokáže opakovaně svolávat demonstrace, na které se jim daří dostávat postupně více a více lidí.

[Knihomol] Ready Player One: Hra začíná (E. Cline)

Ready Player One je debut autora Ernesta Clinea, jedná se o nenáročné sci-fi z nepříliš vzdálené, dystopické budoucnosti. Ale to asi řada z vás ví, přinejmenším díky trailerům na nedávno natočený film. V Česku je distribuována pod názvem „Ready Player One: Hra začíná“; proč, to nechápu.

Mám to za sebou! @fit_ctu #TrustMeImAnEngineer

Mám to za sebou! Má skoro devítiletá anabáze na Fakultě informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze skončila minulý pátek v Betlémské kapli inženýrskou promocí. Takže je to konečně tu. Jsem inženýr. A díky, nic víc akademičtějšího už být nechci. I přes to, jak jsem měl a mám FIT rád.

Instaluji, jsem tedy instalatér

Řadě lidí bylo před týdnem pod stromeček naježeno nové počítadlo a v uplynulých dnech ho uváděla do provozuschopného stavu. Já jsem si podobnou radost udělal zhruba před dvěma měsíci v podobě nového „herního“ notebooku (ehm, ten výkon je kvůli virtualizaci, ehm, vůbec na tom nic nehraju). Při té příležitosti jsem zavzpomínal na staré časy, kdy se mi po stole válelo několik CD s nápisem „Windows XP Professional VLK“ a produktovým kódem, který jsem v té době už znal zpaměti. Zlaté staré časy… zpátky bych je nechtěl.

Nikdo to nečte, proč bych to psal?

Občas se mě kamarádi, zvlášť ti, které znám skrze muziku, zeptají, proč už nikde nepíšu. V minulosti jsem totiž vyráběl články, recenze, reportáže, občas dělal i rozhovory a fotoreporty v rámci několika projektů – vlastních amatérských stránek a blogů, jako Rock-Fans a Rocker-Tialk (hehe), nebo standardních webzinů, jako Metal Forever & Metal Man a HardMusicBase.cz. Psaní jsem se věnoval už na konci základní školy, pak celou střední a nejintenzivněji v prvních dvou ročnících vysoké.

Ze studenta „učitelem“

„Od září budeme dělat kurz ovládání počítače pro seniory a hledám někoho, kdo by ho vedl. Máš zájem?“ Tak díky téhle nezávazné otázce (nejspíš zněla trochu jinak, už je to pár neděl nazpět) Milana Hupky, ředitele ZŠ a MŠ Hořepník, o čarodějnicích 2013 jsem se na čtyři podzimy stal lektorem kurzu ICT (nejen) pro seniory. A i když jsem byl z počátku nervózní, nakonec to byla docela zábava a hlavně neocenitelná zkušenost.

Pyrrhova prohra liberálních demokratů

Pro případ, že by prezidentské volby vyhrál někdo jiný, než Miloš Zeman, jsem měl rozmyšlen příspěvek, který jsem chtěl nazvat „Pyrrhovo vítězství liberálních demokratů“. Do druhého kola proti Miloši Zemanovi postoupil Jiří Drahoš s programem „nejsem Zeman“. A Miloš Zeman vyhrál. I přesto jsem se rozhodl příspěvek přizpůsobit situaci publikovat jej.

Vaši zaměstnanci jsou sabotéři, zloději a podrazáci. Zvlášť „ajťáci“. Nebo jak mám tu reklamu vlastně chápat?

Reklamní kampaň, propagující IT řešení, ukazuje zaměstnance jako nekompetentní, podvádějící zlodějíčky a bohužel se při tom nevyhýbá zkratkovitým závěrům a paušalizaci. Tyhle rádoby „standu-up comedy“ scénky nejen, že nejsou moc vtipné, mnohých zaměstnanců a manažerů se mohou i nepříjemně dotknout.

Odebírat blog Vladimíra Kotýnka